Jak na tchýni

Moderátor: Living

Re: Jak na tchýni

Odeslatod Jana v Čtv 17. Bře 2005 10:45:48

Říkala jsem si, že mám zkušenost s tchány za sebou, protože jsem rozvedená po 25 letech manželství, ale nedá mi to, protože mám dceru v kritickém věku 24 let, kdy má za sebou už pár seznámení s rodiči partnerů, se kterými zatím chodila. Jsem "potencionální tchýně" a zodpovědně se na tuto roli připravuji.
Naskakuje mi husí kůže hrůzou z toho, že zatím žádnou matku (skoro tchýni) nemohla moje dcera vystát. S otci svých hochů přitom nikdy problémy neměla. Je mi jasné, co ji čeká, pokud si vezme současného hocha. Tam, kde se jí líbila maminka, měla brzy dost hocha. Čekají ji v manželství potíže, které si ještě ani neumí představit.
Přitom viděla, jak hezky vycházím se svými tchány. Dodnes si jich vážím mnohem více, než jejich syna. A přitom dodnes si vykáme, nikdy jsem jim nedokázala říct "maminko, tatínku". V tom to není. Když se mne někdo zeptal, čeho si nejvíc vážím na své tchýni, odpovídala jsem, že nejvíc oceňuji, že mi nikdy neradila, příliš často k nám nechodila a nepletla se do našeho manželství, i když ji muselo bolet, že není úspěšné. Řekla bych, že tato tolerance naprosto stačí k tomu, aby byla matka úspěšnou tchýní. Až mne potká úděl tchýně doufám, že moje dcera bude bydlet co nejdále a já ji několikrát ročně navštívím. Nehodlám k nim chodit uklízet, vařit, ani jim radit. Snad se i její budoucí tchýně bude chovat podobně rozumně.
Jana
 

Re: Jak na tchýni

Odeslatod Romanag v Čtv 17. Bře 2005 10:52:40

Týýý jo...Jana mne uplne uzemnila!
Romanag
 

Re: Jak na tchýni

Odeslatod Zvědavá v Čtv 17. Bře 2005 10:57:15

Jano,

to je aspoň názor.:) Naprosto souhlasím. Pokud se ti podaří, budeš určitě dokonce i ŠŤASTNÁ tchyně a matka.
Já si myslím, že spousta problémů vyplývá v podstatě především z odlišných rodinných zvyklostí.
Uvědomme si, že jsme byli vychování určitým způsobem, chtě-nechtě jsme si spoustu zvyklostí odnesli z původního domova.
No, a najednou si vezmeme někoho s NAPROSTO odlišnou výchovou, s úplně jiným vnímáním rodinných vztahů. Pak to bývá často problém a úspěch je už to, když vyjdeme SAMI mezi SEBOU.

Nejhorší co může být je (podle mě) být na rodičích (obou stran) nějakým způsobem závislí. Ať už finančně, nebo příliš citově (nedospěle), nemluvě o společném bydlení.
Pokud závislí být nemusíme, pak totiž můžeme být i SVOBODNÍ.
Určitě víte jak to myslím.
Ale samozřejmě - někdy to bývá problém:(
Zvědavá
 

Re: Jak na tchýni

Odeslatod Mika v Čtv 17. Bře 2005 11:51:32

Jano,
tys to teda shrnula! :)
Zvědavá
s těmi oslavami máš pravdu, já jsem taková slaboška, že si vždycky řeknu, že se na oslavy vykašlu a pak mi to ZAS nedá! Máš pravdu, že s dárky pro starší lidi je to problém, řeším to potravinovými koši, které si dělám sama a vylučuju potraviny, které ten či onen ze zdravotních důvodů nesmí.

Ještě mě zaujalo to tykání a vykání. Já i po 15 letech, co znám svého manžela (z toho 11 let manželé, 13 let společné bydlení), tcháňatům vykám a říkám jim "pan/í+příjmení" (nikdy jsem nebyla vyzvána, abych činila jinak :)). To samé můj manžel s mými rodiči. Přijde mi to trochu divné...
Mika
 

Re: Jak na tchýni

Odeslatod Leňa v Čtv 17. Bře 2005 20:15:27

Nevím, jestli se smím připojit do této debaty když mám zkušenosti pouze se "skorotchýní" ( ale za chvilku už s doopravdytchyní.. ) a to po dobu 3 let. vlastně celé 3 roky bydlím u nich v domě. Máme sice svůj vlastní záchod a koupelnu, ale obýváme pouze jeden pokoj, který nám nahrazuje ložnici, pracovnu i obývák. Kuchyň nemáme takže vaří tchýně. Přijali mě tak, že jsem si po velmi krátké době připadala jako člen rodiny. Asi po roce mi nabídli tykání s tím, že jim můžu říkat jak chci, třeba jménem. To mi vzhledem k velkému věkovému rozdílu mezi námi ( 26-63 ) nepřišlo vhodné, a protože mi nešlo tchýni říkat " maminko " ( tu mám jen jednu) tak jim říkám babi a dědo. Máme spolu bezkonfliktní vztah ( zatím a doufám že to tak zůstane..) samozřejmě drobné neshody řešíme klidným pohovorem. Nedělám si iluze o tom, že by mě považovali za ideální snachu, i tchýně má z mého pohledu nějaké ty mouchy. Vážím si jich pro to, jak vychovali mého nastávajícího, a ten se v případě neshod staví na mou stranu. Přestože si rozumíme, doufám, že už brzy budeme bydlet ve svém a babičku i dědu vždy rádi uvítáme na návštěvě. ( Jsem zvědavá, jestli toto budu moci napsat i po 20 letech :-) snad ano)
Leňa
 

Re: Jak na tchýni

Odeslatod Milusch v Čtv 17. Bře 2005 21:39:26

holky, musim taky reagovat. Souhlasim se Zvedavou. Rodinne oslavy jsem nesnasela, takove ty povinne, protoze je zrovna to a to datum. Me se to vetsinou nehodilo, tak jsem delala ruzne naschvaly, prisla strasne pozde, nikdy jsem si ale nedovolila neprijit vubec! Jinak jsem zustala rebel, svoji nudu davala ocividne najevo, byla jsem zkritizovana za to, jak to velice davam najevo.

Dneska to dopada tak, ze kdyz se mi nekam na nejakou oslavu nechce, tak tam nejedu. Bydlim od rodicu 400 km daleko, od tchyne neco pres 200 a musim rict, ze mi to nevadi. Ba naopak, kolikrat vyvstanou problemy, ktere se sami vyresi, ostatni ani do toho zatahovani nejsou, kdyby byli vsichni blizko, urcite by jim to neuslo, takhle si kazda rodina musi sve problemy vyresit po svem, a je lepsi, kdyz jim do toho nikdo nekeca.

Co se tyce tykani mezi tchyni - tchanem. Kdyz jsem hned na zacatku manzelovi vysvetlovala, ze moje teta, ktera se o sveho tchana do konce starala, zili ve stejnem dome, videli se denne a celych 20 let mu vykala, manzel tomu nechtel verit. Kdyz jsem byla predstavena tchyni, bylo mi okamzite nabidnuto tykani. Ze zacatku jsem mela zabrany, ale rychle jsem si zvykla, rekla bych, ze kdyz si snacha s tchyni - tchanem vyka, je to urcity odstup, urcity projev chladu.

Na tchyni si nemuzu stezovat (az na to, ze mi jednou s jejim synem bez meho vedomi uklidili spajz, a ja byla na mrtvici!) Tak jsem se ptala, ze az budu potrebovat valecek na nudle, jestli mam zavolat tchyni, protoze se ve svem vlastnim spajzu nevyznam!!! Od te doby, kdyz maji oba dva uklidove zachvaty se me nejdriv ptaji, a ja jim, resp. ji dovolim, ze kdyz ji to tak bavi, tak mi ty okna muze umyt, pradlo vyzehlit, ap. (je to jen 1x do roka).

Myslim, ze jsem si ji ziskala, jsme schopny obe sedet cely vecer u flasky cerveneho az do rana a pomlouvat HYPy. Ona je 2x rozvedena, taky to urcite nemela lehky, o to vic ma zkusenosti a kdyz drbem ty chlapy, tak drzi pri me. Proti svemu synovi by se ale nepostavila, takze to musim opatrne, prece jen je to jeji syn. Asi by mi taky nebylo mile, kdyby mi snacha drbala meho syna, no taky se jednou dockam. Jsem zvedava, koho mi syn jednou privede do baraku, ale zastavam nazor jako Jana, kdyz uz bude z baraku a bude zit svuj zivot, nemam pravo mu do toho kecat, a jak ho znam, tak si do toho ani kecat nenecha. A to je vlastne dobre!:)
Milusch
 

Re: Jak na tchýni

Odeslatod Jana v Pát 18. Bře 2005 9:23:30

Zvědavá,
tys přímo klepla hřebík na hlavičku. Pokud cokoliv! přijmu, jsem závislá, jsem v pozici dítěte a nemůžu se divit, že se mi potom někdo snaží plést do života.
Znám mladé rodiny které vezmou peníze, nechají si doma uklízet, opatrovat děti a rozčilují se, že jim rodiče (ať už z kterékoliv strany) kecají do života.
Bydlím s matkou v dvoubytovém rodinném domku. Nechápala jsem, proč mí přátelé předpokládají, že mi matka peče, vaří nebo žehlí. Možná jsem fakt samorost, ale bydleli jsme pár let po svadbě v jednom bytě a já se nemohla dočkat vlastního. Kdyby měla máti tendenci "kafrat" mi do domácnosti, nepustila bych ji přes práh. Nedovedu si vůbec představit, že by to mohla zkusit tchýně. Ale znovu - jen v případě, že jí nemusím být za nic zavázaná (může být ráda, že se jí postarám o syna) ji mohu rázně, byť slušně, odeslat.
Byla jsem pro své tchány jediná snacha, takže mne neměli s kým srovnávat, ale nemám pocit, že by si mužovi stěžovali. Myslím, že to vyhovovalo i jim, že se po nich nic nechce.

Snažte se být maximálně nezávislé a dejte rázně najevo, že jste dospělé a samostatná rodinná jednotka. Sousedům by taky nechodili radit, i kdyby s nimi měli ty nejlepší vztahy.
Jana
 

Re: Jak na tchýni

Odeslatod Amanda v Pát 18. Bře 2005 9:43:45

Ahoj Hannah,

jsme na tom asi velmi podobně. Přítelovi rodiče se také v poslední době diví (samozřejmě ne přede mnou, ale před synem/přítelem), že se jim vyhýbám a jezdím na návštěvy minimálně. Co čekají? Vždycky když přijedu, ignorují mě a baví se jen se synem, já jsem vzduch. Před rokem jsem změnila zaměstnání, docela dobré téma navést konverzaci, že? Ale DODNES se mě nikdo z nich nezeptal, jak se mi vlastně daří a co tam vlastně dělám! Zjistila jsem, že nejlepší pro všechny je fakt omezit návštěvy na nejnutnější minimum. Ale toho si všiml můj přítel a moc se mu to nelíbí. Co rodinné oslavy? Já je nějak zvlášť nemusím ani u vlastní rodiny, ale zúčastním se jich, protože to je "moje" rodina. Ale štve mě, že mě můj přítel nutí účastnit se "jejich" rodinných oslav. Vždycky jsem se z toho vykroutila, ale nedávno jsem udělala kompromis a na jedné oslavě tedy byla. Seděla jsem tam jako hlupák, skorotchýně se mnou nemluvila, ale zdvořilostně mi nabízela občerstvení (divila jsem se, nikdy mi nic nenabídla, "stará" se u nich vždy můj přítel) výborně se bavila a ostatní si asi museli myslet, proč se jí tak vyhýbám, když ona je tak milá a přátelská. Oslavu jsem přežila, ale obávám se případných rozbrojů v našem vztahu, až si dovolím zdvořile odmítnout další akci v rodině, kde jsem jako vetřelec.
Mí rodiče jsou skvělí a přítele přijali výborně, až mu někdy závidím, že se s ním tak krásně baví a zajímají se o něj.. Nevím, co dělat, abych nestála mezi přítelem a jeho matkou, ale odmítám se účastnit akcí, kde nejsem vítaný host a můj přítel mi to občas vyčítá. Co děláte vy? Překousnete to a v zájmu dobrých vztahů se podřídíte? Nebo jste raději "černou ovcí", ale s vlastním rozumem a hrdostí?
Amanda
 

PředchozíDalší

Zpět na Ostatní a volná diskuze

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 8 návštevníků

TOPlist