Jak na tchýni

Moderátor: Living

Re: Jak na tchýni

Odeslatod Zvědavá v Úte 15. Bře 2005 23:45:16

Zdeňku, promiňte, ale:

Betty je dnes partnerkou nebo manželkou - a myslím si, že tudíž tou
nejdůležitější osobou v životě manžela-partnera. To stejné by mělo samozřejmě platit i naopak. Zajisté má svou představu o tom jakým způsobem zařídit svoji VLASTNÍ domácnost a určitě nepředpokládá, že jí tuto domácnost bude zařizovat matka (tchyně).
Její partner (manžel) by měl být natolik dospělý, aby toto jednoznačně chápal a měla by to chápat i jeho matka. I ona si někdy určitě zařizovala domácnost a nečinilo by jí potěšení, kdyby se jí do toho kdokoliv jiný (kromě manžela) pletl - i když určitě v dobrém úmyslu.
Zvědavá
 

Re: Jak na tchýni

Odeslatod Maja v Úte 15. Bře 2005 23:59:23

Betty, třeba to ta jeho matka nemyslela až zas tak zle, prostě ví, že si teď budete zařizovat novou kuchyň, tak dala synovi info, co kde viděla. Asi to nemyslela tak, že si ten levný sporák prostě MUSITE koupit.
Myslím, že tě spíš rozčílila poznámka o tom, že na vaše vaření by to stačilo, protože musím zde potvrdit, že vaříš skutečně hodně a dobře, a to včetně nejrůznějších exotických kuchyní.
Nestojí to za hádky, mysli si svoje a sporák si kup podle sebe:)
Maja
 

Re: Jak na tchýni

Odeslatod Betty v Stř 16. Bře 2005 8:51:21

Levný sporák mi nevadil, ani to, že nám ho vybírá. Naopak by mě potěšilo, kdyby mi našla levnější nerezovou vestavěnou troubu. Ale dostala mě ta poznámka o vaření. To, že chceme nerezovou vestavěnou troubu (požadavek HYPa, já bych šla i do bílé), jsme jí říkali, tak co vybírá sporáky?

Zdeněk: tím přes rameno jsem nemyslela tajně, ale HYP seděl u počítače a já jsem stála za ním, takže to bylo přes jeho rameno. E-maily od společných známých mi dává číst, tak jsem si přečetla i tento. Jinak to může vypadat jako vztahovačnost, ale jen pro toho, kdo není ženská a nemá TCHY, která se snaží zůstat v životě jedináčka tou jedinou partnerkou.
Betty
 

Re: Jak na tchýni

Odeslatod Jarmila v Stř 16. Bře 2005 13:37:58

Zvědavá - jsem asi jedna z mála diskutujících, kdo v té nejhorší variantě (více generací v jednom domě) žije vlastně celý život a skutečně to nevidím tak černě. Ne, rozhodně to není ideální, ale jaký stav je dle vás ideální? Existuje něco takového vůbec?

Možná má soužití více generací i nějaké výhody, pro které stojí za to občas něco zkousnout. Z mé zkušenosti - měla jsem vždy časově náročnou práci, přesto jsem věděla, že děti nepřijdou ze školy do prázdného domu. že na ně někdo trochu dohlédne. Mohli jsme odejít večer na návštěvu, do kina, tancovat ... aniž bychom museli děti někam vozit na hlídání. Věděla jsem, že je postaráno o zahradu ... a hlavně, když rodiče už nebyli úplně v pořádku, měli jsme zase pod dohledem my je. Je to tak nemoderní, nepřijatelné? Teď se třeba moc těším, že budu mít trochu víc času a užiju si vnoučat, nemusím si je půjčovat nebo za nimi někam jezdit. A snaše to třeba taky pomůže - ještě si pamatuju, co je kolem malých dětí lítání. A to rozhodně nejsem nějaká domácí puťka bez zájmů, která by se vyžívala v pulírování domácnosti a kontrole mladých.

Samozřejmostí jsou u nás samostatné byty pro obě rodiny (dnes máme i oddělené vchody, s rodiči jsme ještě měli společný), takže se třeba ani nemusíme vidět, když nemáme chuť. Společnou kuchyň, případně příslušenství bych asi nemusela, ale věřím, že i to někdo zvládne. Zahradu máme zatím společnou, nějaké zóny si také vyčleníme, všechno se to vyvíjí.

Je to zkrátka o vztazích, o vzájemné toleranci, o přizpůsobení se, možná to dneska zas tak moc nefrčí. Samozřejmě vidím i určtitý posun - jsme jiní, než byli naši rodiče, tudíž mě nemůže překvapit, že mladí jsou zas náročnější než my. Tím vším ale nemyslím, že je možné vyjít s každým, někdy to postě nelze.
Jarmila
 

Re: Jak na tchýni

Odeslatod Mika v Stř 16. Bře 2005 13:55:37

Jarmilo,

shrnula jste to bezvadně, opravdu souhlasím se vším, co jste napsala, ale bohužel už dopředu vím, že já bych takhle se svými rodiči (kteří mají rodinný domek) bydlet nedokázala (tchán a tchyně bydlí v panelákovém bytě).
Svoje rodiče mám moc ráda, ale každý jsme někde úplně jinde. Když se vídáme jednou za měsíc, nevzniknou za tak krátkou dobu tzv. třecí plochy. Navíc moji rodiče bydlí na malé vesnici, kterou z duše nesnáším, a vždy, když k nim jedeme, cítím se tam docela nepříjemně.
Možná je to i generační problém - když jsem se narodila, byli moji rodiče už "starší", oběma bylo kolem čtyřiceti, vždycky mě drželi hodně "na uzdě" a mého přítele (nyní manžela) dlouho neschvalovali. Dodnes mu nenabídli tykání (stejně jako tchán a tchyně nenabídli tykání mně, třebaže na naší svatbě si potykali s mojí sestrou a jejím manželem!!!), a to jsme manželé téměř 11 let a 13 let spolu žijeme v jedné domácnosti...
Máte pravdu, Jarmilo, je to HODNĚ o lidech, jak se dokáží domluvit, vyjít si vstříc, být tolerantní...
Mika
 

Re: Jak na tchýni

Odeslatod Zvědavá v Stř 16. Bře 2005 14:55:07

Jarmilo,

ano, napsala jste to velmi dobře, ale - a to především - vystihla jste samou podstatu věci.LZE žít dohromady (myslím tím každý ve svém, ale v jednom RD), o dvou kuchařkách v jedné kuchyni prosté odmítám uvažovat, ale záleží to na lidech.

Přesně to co píšete o výhodách toho soužití - nedá se s tím nic než souhlasit. JENŽE - nesmí vám být vyčítáno, či nějak záludně rádoby "nenápadně" předhazováno, že někdo pohlídá děti, postará se o zahradu apod. Z příkladů ve vlastní i jiných rodinách vím, že to tak bývá poměrně často. A to je ten problém. Pokud si jsou obě generace vědomy, že jim vzájemné soužití něco přináší a jsou tolerantní, vstřícní, pak proč ne.

Možná právě díky tomu, že jste sama byla v pozici "snachy, která žije s rodiči"(nebo dcery), vás to řadě věcí naučilo. Možná právě proto jste dnes schopna se vyvarovat některých chyb. Pokud tedy umíte mladým nezasahovat do soukromí, potom před vámi klobouk dolů (to myslím upřímně).:)

Já osobně nemám problém s nějakou snad nemoderností tohoto typu soužití. Vzpomeňte si jak to bylo dřív na venkově - staří šli automaticky na
"vejminek" a mladí zůstali v domě. Celý život byl tomuto systému přizpůsobený, naprosto automaticky vyplývala povinnost POSTARAT se ke stáru o rodiče. A bylo to tak správné (alespoň já si to myslím). Ale podívejte se kolem sebe - dnešní život je úplně jiný. Sice nám dává jiné možnosti, ale spoustu nám toho taky VZAL. Ale promiňte, to už jsem někde úplně jinde.:(

Já sama za sebe musím říci, že bych jednou společně se svým dítětem bydlet nechtěla. Mám totiž (už teď) silné obavy, že bych se nedokázala vyhnout (možná dobře míněné) kritice, různým dobře míněným radám apod.
Zkrátka tomu co by mi dnes samotné vadilo. Ale nevím, znáte to všichni - NIKDY neříkej NIKDY.

Přeji bezproblémové soužití:)
Názor té druhé strany je pro všechny přínosný:)
Zvědavá
 

Re: Jak na tchýni

Odeslatod Lenka v Stř 16. Bře 2005 15:36:57

Já taky se svou troškou do mlýna - ne tchánech ale VLASTNÍCH RODIČÍCH.
Po svatbě jsme zůstali s manželem u našich - ještě se sestrou, švagrem 2 dětmi. UŽ NIKDY BYCH TO NECHTĚLA ZAŽÍT. Bylo to po převratu, rodiče a zároveň i my, jejich tři dcery, jsme byli zvyklý makat, tak se začalo podnikat.
Firma byla rodičů, my jsme všichni měli svoji práci. Co jsme si muselii od rodičů vyslechnout výčitek -že to dělají pro nás atd. Byli jsme zcela pod jejich vlivem - protože v jejich domě - kontrolovali nás co kupujem, komu telefonujem, kdy chodíme spát - dokonce: koho volíme - později přitlačili, když nebudeme volit podle, nich nedají nám práci - v té době se rozpadly všechny socialistické podniky, ve kterých jsme pracovali. Po příchodu z porodnice cca ve 14.00, jsem se ihned musela zapojit do výrobního procesu - přestávky na kojení byly zpočátku těžce trpěny. NIKDY nám nepohlídali děti, za to když oni potřebovali, jen hvízdli a museli jsme všichni letět. V podstatě nebylo úniku - na byt jsme neměli nárok a vzhledem k tomu, že naši celý život všechno vráželi do baráku, nemohli jsme ani čekat pomoc. Vše se změnilo, až děti vyrostly a my jsme se plně mohli věnovat firmě - to byla hodnota, kterou uznávali moji rodiče. Ato mluvím o svých rodičích. Takže s prominutím, vlezte mi na záda každý, kdo máte ty moralistické kecy o tom, že starší generaci je třeba uctívat a že nic není tak horké, aby se to nedalo spolknout atd. Zažili jsme to s manželem, dětmi i sestrami na vlastní kůži. Opravdu jsou Tchýně a tchyně. Kdo máte ty Tchýně, blahíopřeji ale vězte, že všude to není ideální.
Lenka
 

Re: Jak na tchýni

Odeslatod Mika v Stř 16. Bře 2005 21:54:31

Leni,
no to zní docela hrůzostrašně :( Nevím, jestli bych tam s rodiči vydržela ... taky docela obdivuju tvého manžela, ten můj by to moc dlouho nevydržel :) Jaká je situace teď? A co na to všechno vaše děti, když trochu začaly brát rozum a orientovat se v poměrech???
Mika
 

PředchozíDalší

Zpět na Ostatní a volná diskuze

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: f38ue6y, Google [Bot], vh8t90p1 a 17 návštevníků

TOPlist